ZIMA pomalu odchází a zapadající slunce v přírodě to potvrzuje

ZIMA pomalu odchází a zapadající slunce v přírodě to potvrzuje...(photo by pavel kysela)

ZAČÍNÁ UBÝVAT PTAČÍHO ZPĚVU a kvetou kopretiny

ZAČÍNÁ UBÝVAT PTAČÍHO ZPĚVU a kvetou kopretiny (by pavel kysela)

Jaro je tady. Podběl lékařský.Tussilago farfara - Příroda čaruje.

První jarní podběl lékařský

Podběl lékařský má dezinfekční a protizánětlivé účinky. 

Používá se při zánětech horních cest dýchacích k lepšímu odkašlávání a k potlačení zánětů. Užívá se v nálevu, samotný nebo v čajových směsích.
Čerstvé lístky z odvaru se přikládají na spáleniny, oteklé a bolavé klouby a na špatně hojící se vředy.

Má mírný močopudný a antiastmatický účinek. Lidové léčitelství doporučuje obklady z jeho výluhu na záněty žil a obtížně se hojící rány.  Podběl se nedoporučuje vzhledem k obsahu pyrolizidinových alkaloidů k dlouhodobému užívání, ačkoliv je jejich obsah velmi malý a rapidně se snižuje sušením. Samostatně podávaný také není vhodný pro děti a těhotné a kojící ženy.

  Příprava čaje

 Jedna čajová lžička květů a řezaných lístků se dá do čtvrt litru vody. A necháme projít varem, 16 minut vyluhujeme. Pak scedíme. Pijeme pomalu, 1-2 hrníčky denně. Čaj nelze užívat trvale.

Ptáci na zahradě. Odletěli na čas krátký, na jaře se vrátí zpátky.

Ptáci a setkání na větvi (Matthey) Zastavení na ptačí zahradě

Tažní ptáci

Odletěli, už tu nejsou,

copak asi vidí cestou?

Opustili sady, háje,

odletěli v jižní kraje.

Odletěli na čas krátký,

na jaře se vrátí zpátky.

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý přece snadno zjistí,

že už nastal listopad.

Bílá jako mléko je,

tichem všechno přikryje

a v tom bílém pytli ticha

všechno smíchá –

věci domy, stromy, lidi;

nikdo pro ni nevidí.

Teplé barvy stromů zátoky se zrcadlí na hladině řeky. Nastal podzim. Ptáci odletěli.

Příroda barví fotografie a ukládá je v říčním zrcadle....

Jak se pozná podzim?

Když je země obuta

do hněda a do žluta,

listí zvolna opadává,

vlaštovka nám křídly mává,

vítr se opírá o vrátka,

k spánku se ukládá zahrádka.

Podzime, odkud přicházíš?

Za zchladlým sluncem je má skrýš,

z dešťových kapek lože mám,

někdy se mlhou přikrývám.

Podzime, jsi-li bohatý?

Zlata a mědi mám po paty.

A jestli chcete, celý klín

vsypu vám šperků z jeřabin.

Padá na zem suché listí,

stromy půjdou brzy spát.

Každý proto snadno zjistí,

že už nastal listopad..

Na mezi zjara panna stála

růžovým šatem se odívala

slunce ji hladilo celé dny,

až zvadl závoj poslední

Přešlo léto, podzim tu je,

ze strniště vítr duje.

Slunce pannu zahřívá,

rudým šatem odívá.

Padá listí, teplo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům.

Ptáci naší zahrady. Ornitologie s láskou. Šoupálek dlouhoprstý. V přírodě jen s dalekohledem a fotoaparátem!

Šoupálek dlouhoprstý

V naší Polabské nížině včetně naše vesnice, je velice běžný šoupálek krátkoprstý. 
Šoupálka dlouhoprstého potkávám jenom ve velkých jehličnatých lesích o něco výš (od 300 m n.m.). Nicméně už druhý rok za sebou mě v tomhle termínu navštěvuje právě šoupálek dlouhoprstý.
 Loni to byl 10.10.2014 a letos 5.10.2015. Jen by mě hodně zajímalo, jestli se jedná o stejného jedince?

Zdroj: Denis Matthey  vystudovaný zemědělský inženýr se specializací na ochranu ŽP, ale ptáky, hmyz a ostatní živočichy jsem se naučil v terénu s dalekohledem....

Kosáčkové na hnízdě se mají čile k světu

Mladí kosáčkové na hnízdě

Ptáci na zahradě. Kosí péče o mladé. Třešnička nechutná? Nepapala. Málo zralá!

Ty! Poslouchej! Třešničky ne?

Ptáci na zahradě. 

Naše zahrady. Ptáci na zahradě. Mladý konipas bílý čeká na přílet mámy ke krmení.

Než máma přiletí s potravou ještě si zkusím ty křidýlka...no letět to ještě nepůjde (od Denis Matthey)

Máme rádi přírodu. A Stanislav ji vyfotil na stromě. Živá veverka v parku to je krása. Veverek dost ubylo v lese a přírodě skoro nejsou vidět. Kdo zplundroval ty lesy?

Veverka v parku  (od Stanislav Greš)

Život v přírodě. Ptáci. Konipas bílý a krmení hladových mladých konipásků!

Konipas bílý. Hladové mládě a jeho krmení...

Ptáci a péče o potomstvo. Holub hřivnáč krmí mladé holoubky.

Krmení mladých holoubků. Holub hřivnáč.

Básníky je tento umělec zmiňovaný v literatuře. Slavík obecný žije hodně skrytě v husté vegetaci. Je hlavně slyšet jeho slavný zpěv. Možná budete mít štěstí a uvidíte ho zpívat na větvičce.

Slavík obecný žije hodně skrytě v husté vegetaci.

Příroda hnízdí rozmnožování pudově velí postarat se o potomstvo

Pudové chování na hnízdě

Není podstatné v jakém čase je jen více či méně listoví

Letní romantická stezka podle řeky

Samota

Není podstatné
v jakém čase.
Je jen více, či méně listoví.
Více, či méně osamocených
studených chodníčků.
Dlouho se křižují,
až se jednou ...
Chvění samoty ustane.
 A kdoví, zda nevzejde slunce nové,
co nezachází.





Iky Kutnohorská

Příroda znaky samečků a hormonální podpora u ptáků

Květ zrodil dívku, aby byla krásná

Publius Ovidius Naso

doporučoval mužům nepřehánět péči o zevnějšek slovy "Forma viros neglecta decet" čili "mužům sluší nedbalý vzhled". Samečci mnoha živočišných druhů se zásadou z Ovidiova "Umění milovat" neřídí.

Naopak, v honbě za přízní samiček se u nich vyvinuly často velice nápadné znaky. Připomeňme si třeba nádheru pavích per nebo ohnivé barvy samečků některých ryb. A samičky dávají obvykle přednost těm největším výstředníkům.

Často nabývají samčí ozdoby takových podob, že představují pro každodenní život nemalou zátěž. Nápadně zbarvený sameček drobné rybky gupky snáze přiláká pozornost dravce a přirozené nepřátele na sebe může upozornit i hlasitě skřehotající žabák. Vědci předpokládají, že se s takovou s nepříjemnou zátěží dokážou vypořádat jen ti nejlepší samečci. Nápadný sameček dává najevo své vlastní kvality. Jako kdyby oznamoval samičkám: "Podívejte se jak jsem dobrý, když dokážu přežít i s takovouhle nádherou."

Samičky si volí nápadné samečky právě proto, že se za jejich nápadným zjevem skrývají geny předurčující živočicha k vysoké schopnosti obstát v tvrdých podmínkách každodenního boje o přežití. Potomci, jejichž otcem se stane takový "švihák", mají rovněž vyšší naději na přežití a zplození dalšího pokolení.

Ve světle těchto teorií končí aktivní role samiček tím, že si vyberou otce svých potomků. Ale to bychom samičky krutě podcenili. Dovedou přispět k životaschopnosti potomků atraktivních otců velice důmyslným způsobem - jakousi obdobou hormonálního dopingu, jakým si nedovoleně pomáhají k lepším výkonům nepoctiví sportovci. Vědci vědí už delší dobu, že samičky jsou schopny ukládat do vajíček různá množství hormonu testosteronu. Mláďata z hormonálně "nadopovaných" vajíček bývají mnohem agresivnější, urvou od rodičů více potravy a rychleji rostou. Ptáci tohoto hormonálního dopingu využívají při mnoha příležitostech. Například volavky kladou s odstupem několika dní čtyři až pět vajec a jejich mláďata se proto klubou postupně. Starší mláďata bývají silnější a nejednou zahubí nejmladšího a nejslabšího sourozence jako nežádoucího konkurenta. Síla starších mláďat ale není dána jen jejich věkem. Vejce snesená na počátku snůšky obsahuje mnohem více testosteronu než vejce snesené jako poslední. Hormon předurčí mládě k mnohem intenzivnějšímu růstu, větší schopnosti žebrat od rodičů o potravu i k větší agresivitě vůči sourozencům. Náskok, který první mládě volavek získá časnějším vyklubáním z vejce, je tak ještě umocněn "hormonálním dopingem". Mláďatům, která se líhnou jako poslední, není této hormonální podpory dopřáno, a tím se jen dále zhoršuje jejich postavení mezi sourozenci na rodném hnízdě.

Někteří ptáci používají stejné taktiky naopak k vyrovnání rozdílů mezi mláďaty. Samička kanára během snůšky zvyšuje množství samčích hormonů ve vajíčcích. Později vylíhlá mláďata proto tolik nezaostávají za svými staršími sourozenci, protože těží z "hormonálního dopingu", který byl odepřen naopak starším sourozencům.
Zajímavé okolnosti hormonálního dopingu vajec byly pozorovány u australských pěvců zebřiček. Samičky zebřiček mají zvláštní slabost pro samečky, které vědci vyzdobili na nohou červenými plastovými kroužky. Snad za to může fakt, že si samičky vybírají partnery podle červené barvy zobáku. Samec, který nese červeň i na nohou, je pro samičky neodolatelný. Naopak, samečci opatření zelenými kroužky jsou pro samičky nezajímaví. Právě tohoto faktu využil ve svých experimentech tým francouzských a skotských vědců, kteří se rozhodli sledovat osud potomků atraktivních i neatraktivních otců.
Dospěli k velice překvapivým výsledkům.

Pokud se samička spáří s fešákem opatřeným červenými kroužky, uloží do vajec mnohem více testosteronu, než v případě, že počne potomky se samcem "zohyzděným" zelenými kroužky. Zřejmě tu hraje svou roli celkově vyšší vzrušení samičky z páření s atraktivním samečkem. Potomkům atraktivních samečků se tak dostává do vínku vydatného hormonálního dopingu, který jim významně pomůže ve startu do života. Potomci atraktivních samečků jsou v životě úspěšnější nejen díky "dobrým genům" svých otců ale i zásluhou testosteronu, jenž jim poskytnou jejich matky.

Jestliže si samečci neberou příliš k srdci Ovidiovu výzvu k nedbalé eleganci, pak by měli mít na paměti Vergiliovo varování "dux femina facti" jež tvrdí, že "žena je původcem činu" a které je dnes populárnější ve své francouzské verzi "cherchez la femme".

Královna Dido

V Aeneidě je královna Dídó, řecké jméno pro královnu Elissar, poprvé uvedeno jako neobyčejně respektovaná postava. Již po sedmi letech od jejího odchodu z Tyru vystavěli Kartaginci pod její vládou úspěšné království. Její poddaní ji zbožňovali a obdarovávali ji chvalebnými festivaly. Její postava je povšimnuta jako ještě vznešenější, když nabídne azyl Aeneovi a jeho mužům, kteří nedávno uprchli z Tróje. Nicméně, když je Aeneas upomenut božím poslem, Merkurem, že jeho mise není zůstat v Kartágu se svou nově nalezenou láskou Dido, ale cestovat do Itálie a založit Řím, postava Dido se obrací k horšímu. Když ji Aeneas opustil, Dido se stala pomstychtivou a přikázala postavit hranice, aby mohla spálit majetek, který po sobě zanechal. Právě na této hranici měla Dido vidění o budoucím kartáginském generálu Hannibalovi, který ji mstí. Se svým posledním dechem se probodla. Pověst o lásce Dido a Aeneovi je smyšlená, ve skutečnosti dělilo tyto dvě postavy od sebe 500 let.

Poznámka: Aeneis (Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech.

Zdroj: Příroda (Český rozhlas) a cs.wikipedia.org

Dopis velikonočnímu zajíčkovi

Pravý malý český zajíček jarní

Dopis mé dcery velikonočnímu zajíčkovi:

Děti jsou právě v Americe

"Milý velikonoční zajíčku, veselé Velikonoce! Moc se omlouvám, že jsem Tě minulý rok vystrašila. Prosím, schovej vajíčka tak, aby bylo obtížné je najít (ale ne tak obtížné, že je najdeme až v květnu). A pokud ti to nevadí (a pokud bude hezké počasí), schovej nějaká vajíčka venku. Pochutnej si na mrkvi.
P.S. Prosím odepiš
P.P.S. Plastiková vajíčka jsem ti nachystala (pozn. sladkosti se schovávají do umělohmotných vajíček)
P.P.P.S Prosím, schovej letos více vajíček, protože tady právě máme hosty.

Poznámka: Zajíčkovi se nechává mrkev, zpravidla to stačí. Mé dcery jsou ale spisovatelky a milují dopisování a psaní, takže náš velikonoční zajíc dostává každý rok dopis (stejně jako ježíšek, zubní víla, kočičí víla, i víla krys....fantazii se meze nekladou

Sociální sítě E.J. Bradley

Láska kvete v každé době. S láskou příroda hospodaří i když ji přeje co nejvíce. Doby milování jsou v přírodě omezeny. Pro namlouvání je potřeba dvou jedinců.

Divoká selata - v zálehu

To je věta okřídlená smyšlená a spíše básnická nebo literární vůbec. Někdy to je klišé... Některé varianty významu a náhledu roční doby si představíme.

Z historie známe i jiné významy:

Milostivé léto v obecném smyslu označuje odpuštění dluhů a propuštění otroků. Přestože toto slovní spojení má biblický původ, v přeneseném významu se používá i mimo náboženské prostředí.
Milostivé léto má svůj původ na několika místech Bible, především pak v Lv 25,8-17. Zde Hospodin přikazuje svému národu každý sedmý rok neobdělávat půdu a o to, co na ní vyroste, se podělit s chudými. Po sedmi sedmiletých obdobích, tedy každý padesátý rok, má být vyhlášeno milostivé léto, kdy mají být otroci izraelského původu propuštěni, a má jim být navrácen majetek, o který přišli.

Indiánské léto je déletrvající suché, slunečné, teplé a málo větrné počasí na konci podzimu; nastává na severoamerickém kontinentu.

Pojem babí léto má zcela jiný význam a není tak synonymem indiánského léta.

Léto je jedno z ročních období. V různých oborech je ale definováno různě. Astronomické léto začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností. Vegetační léto v mírném pásu se vyznačuje průměrnými teplotami nad 15 °C. Z ekologického hlediska je léto v českých přírodních podmínkách pouze jedno ze šesti různých ročních období.

V meteorologii je za léto označováno období měsíců června, července a srpna na severní polokouli a měsíců prosince, ledna a února na jižní polokouli. V některých zemích (na severní polokouli) připadá první letní den na období okolo 1. června, či 21. června (záleží na tom, jestli se bere meteorologický, či astronomický začátek). Na léto je často nahlíženo jako na období s nejdelšími (a nejteplejšími) dny, kdy Slunce svítí většinu dne a stmívání trvá velmi dlouho.

Doba krmení mláďat

Astronomické léto na severní polokouli nastává s červnovým slunovratem, tedy v okamžiku, kdy se Slunce na své zdánlivé pouti po obloze dostane nejseverněji. Obvykle se Slunce do těchto míst dostane okolo 21. června. Na jižní polokouli nastává v okamžiku, kdy se Slunce na své zdánlivé pouti po obloze dostane nejjižněji, což se obvykle stává okolo 21. prosince.

Astronomické léto končí podzimní rovnodenností, tedy v okamžiku, kdy po létě Slunce přechází přes rovník (ocitne se na rovníku v nadhlavníku).
Během astronomického léta se zkracují dny a prodlužují noci.
Protože Země obíhá kolem Slunce po mírně eliptické dráze, je léto na severní polokouli asi o pět dní delší než na jižní. To zároveň znamená, že zima na jižní polokouli je asi o pět dní delší než léto. Dá se z toho i odvodit, že Slunce je blíže k Zemi, když je léto na jižní polokouli. Toto ale není důsledek střídání ročních období, jen tomu tak zrovna v naší epoše je. Jak se stáčí přísluní dráhy Země, mění se i den, kdy je Slunce nejblíže, a zároveň délka jednotlivých ročních období.

S láskou příroda hospodaří i když ji přeje co nejvíce. Doby milování jsou v přírodě omezeny. Pro namlouvání je potřeba dvou jedinců. A příznivých podmínek pro vznik a výživu potomků. Důležitý vliv má počasí na dobu a trvání lásky - je to zařízeno tak, aby se námluvy a svatba konaly tehdy, kdy je zaručeno, že potomstvo, které z lásky vzejde, bude nad sebou mít slunné nebe a dostatek potravy.

 Většina ptáků má námluvy jen zjara, protože výchova mladých trvá dlouho.

Lesní jahůdky, třešně a borůvky

Na borůvkách v borovém lese

Lesní jahůdky, třešně a borůvky... to vše (a mnohem víc) nám včera nabídla příroda...

Pokud toužíte se podívat na hotový borůvkový koláč (možná i s receptem) zajděte sem.

Jaro v přírodě je čas lásky a milování

Ptačí souboj na krmítku v zimě (jde o přežití)

V zimě jde o přežití a boj o potravu.

Půjdeme-li z jara do polí a lesů je tu živo zpěvem, cvrlikáním a hvízdáním, které se ozývá ze všech stran. Kos poletuje po parcích ve městě v zahrádkách a sotva přijde jaro, začnou se samečkové prát, jeden honí druhého za velkého křiku a jednoho teplého večera se ozve kosí zpěv.

 Jaro skončí a je ticho, příroda oněmí...snad jen ptáci probouzí den.
Koncem června přestanou ptáci zpívat, v červenci příroda oněmí stále více a v srpnu přestanou hlasy téměř docela.