Na velikonoční stůl patřily mazance, beránci, věnce, boží milosti, jidáši. K tomu velikonoční sekaná alias hlavička, sekanice, fašírka, či jak se dobrota, jejímž základem jsou vajíčka a uzené maso (šunka), krajově jmenuje.

Velikonoční beránek a není sám! Pentličky mají všichni....i malí beránci.

Přečtěte si o tom...po kliknutí na odkaz níže se otevře velikonoční počtení!

Lidové velikonoční zvyky a tradice.

Velikonoční sekaná s medvědím česnekem

Velikonoční sekaná

Velikonoční nádivka s medvědím česnekem a kopřivami

Suroviny:
 4 housky, 50 g jemných ovesných vloček, 4 vejce (žloutky a bílky zvlášť), 200 ml vývaru a nebo použijte mléko, 300 g uzeného masa, 40 g čerstvých kopřiv,
30 g listů medvědího česneku, sůl, pepř
.
Postup:
Troubu předehřejte na 180 stupňů Celsia a chlebíčkovou formu vyložte pečícím papírem.
Maso nakrájejte na drobné kostičky. Housky pokrájejte na malé kostky a promíchejte s masem a ovesnými vločkami. Přilijte vývar a znovu promíchejte.
Kopřivy spařte horkou vodou a nasekejte. Medvědí česnek posekejte na kousky. Byliny smíchejte s masem a houskami, přidejte žloutky, osolte a opepřete.
Nakonec lehce vmíchejte sníh z bílků.
Směs nalijte do formy a pečte zhruba 50 minut.

Originální jihočeská velikonoční sekaná nové zpracování

Hotová velikonoční sekaná láká vůní i chutí

Je několik známých receptů na Velikonoční sekanou.

Komentář: Některé ovšem nejsou to pravé a ani barva a chuť není správná. Pokusím se dát dohromady několik receptů, neboť se mi nepodařilo získat ty nejlepší utajované a skryté recepty na pytlíku od mouky co mají dnešní kuchařky (pokud to nevyhodily a neodešly do Prahy) od prababiček schované a pečlivě osobně střežené... Jsou vyhledané odněkud jen na svátky velikonoc...
Jsou ještě z doby, kdy se udilo v komíně a koláče (mazance) se pekly v domácí peci. Recepty bez uzeného nejsou pravá velikonoční sekaná (ani ty s omezením vajíček) nebo s telecím (to na venkově nebylo)
Tele se nezabíjelo. Bylo dost vajíček a uzeného. Nakládalo se na uzení vepřové ze zabíječky.
Na venkově na jaře bylo vajíček dost (všude kdákaly a snášely slepičky) Naložené vepřové maso se právě udilo v komíně maso a často jedlo ještě teplé uzené po vyndání s háky z komína. Ta chuť! Kdo neochutnal, neví o čem je řeč...

Varianty receptu  (vždy obsahují kopřivy nebo jiné zeleniny co dala zahrádka)

Velikonoční sekaná 
Suroviny:
Je známá ve všech našich krajích, odlišný však bývá jen název: nádivka, sekanka, sekanina, hlavička, zlatá buchta, dechánek. Vždycky je však spojena s množstvím mladých kopřiv, "vopichu" - libečku a opence (jarní zelinky viz poznámka *). Sekaná měla obsahovat pět druhů masa. Nesměly však chybět uzené (především domácí z komína ne z masokombinátu!) a slaninka, na Uherskobrodsku též klobása.

Postup:
Připravíme si kousek uzeného se slaninou a stejné množství vepřového masa. Pomeleme na masovém strojku se dvěma houskami předem namočenými ve smetaně. Počítáme s celkovou hmotností masa 1 kg. Do strojku dáme 5 stroužků česneku, 1 cibule, popřípadě domácí klobásu. V míse do směsi vmícháme 2 vejce a 2 až 3 žloutky, sůl, mletý pepř podle chuti a dvě hrsti kopřiv, libečku, opence, pažitky a petrželky. Prohněteme rukou, případně přidáme trochu krupice, je-li těsto moc řídké. Pečeme v pekáčku vymaštěným sádlem. Upečené vyklopíme na plochou mísu.

* *  Poznámka a vysvětlivky:
Mezi nejoblíbenější jarní „zelinky" patřily kopřivy, pampeliška, sedmikráska, čekanka, jetel, jitrocel. Hospodyně je rozsekala do polévek, udusila jako špenát, ve směsi s vejci a moukou z nich připravovala speciální velikonoční jídlo, kterému se říkalo hlavička nebo nádivka (vlastně jakýsi zapékaný svítek). Bylo hlavní přílohou k jehněčímu nebo kozlímu masu na Boží hod velikonoční. Mimochodem, ke kořenění tohoto obětního zvířete se používal další jedlý plevel, penízek rolní. Také posilující polévka z kopřiv je výborná a jednoduchá: stačí mladé žahavky uvařit ve vodě a krásně zelený vývar osolit a rozšlehat do něj vejce.

Další varianta (ta je jihočeská venkovská originální a velmi dobrá zkuste!)

Velikonoční nádivka "hlavička"

½ kg vařené vepřové plece
¼ kg uzeného vařeného masa
¼ litru mléka
7 vajec
7 rohlíků (nebo 1 veka)
miska nasekaných kopřiv
pro chuť další jarní bylinky
sůl
pepř
máslo na vymazání zapékací nádoby

Rohlíky nakrájíme na kostičky. Oddělíme vaječné žloutky od bílků. Žloutky rozšleháme s mlékem a zalijeme pečivo. Necháme vsáknout. Uvařené maso pokrájíme nadrobno. Všechny bylinky nasekáme. Kopřivy před přípravou nejprve spaříme horkou vodou. Namočené pečivo osolíme, opepříme a vmícháme maso i bylinky. Ušleháme tuhý sníh z bílků a lehce ho vmícháme do připravené nádivky. Zapékací nádobu dobře vymažeme máslem, rovnoměrně rozprostřeme nádivku, na povrch můžeme položit několik plátků másla a předehřáté troubě upečeme dozlatova. Je výborná teplá i studená.

Tip - special home (domácí): kdo má uzené z udírny... část ochutnat na plátky hned a nesemlít vše, ale nakrájet na kousky (kostičky), které přidáme vcelku tak, aby byly vidět v sekané i navrchu...to je chuť i bašta teprve!

Tuto recepturu bych upřednostnil přátelé, jistě poznáte důvod...


Dobrou chuť!  Veselé svátky velikonoční...vinšuji!

Velikonoční čas je křesťanská tradice a oslava jara. Na velikonoční stůl patřily mazance, beránci, věnce, boží milosti, jidáši. K tomu velikonoční sekaná!

Statný kohout v plném vybarvení

Kůzlata jsou větší než velikonoční

Krásná zdravá husa česká

Husa domácí

Velikonoční čas je křesťanská tradice a také oslava jara.
Na venkově na stromech sice zpívali a hnízili ptáčci tak jako jinde, ovšem dvorky byly plné husí, kachen a slepiček. Líhly se právě kuřátka a housátka z hnízd kde na nich seděly nasazené kvočny...žádné inkubátory. Sedláci nebyli dehonestovaní a hospodářství vzkvétala. Rodinný život na venkově zdravě pulsoval. Děti byly vychovávány ke znalosti desatera a víry. Škola a pan řídící byla autorita. Právě jako i pan farář co světil kočičky. Co světíme dnes? Plná břicha ze supermarketů s vystavenými párky co jsou levné tak, že už neobsahují maso, ale nějaké divné "piliny" a vodu. Šunku co se udila doma v kouři udírně co byla v každé chalupě...už zahlédneme pouze na farmě jako Bio.
Suroviny (vajíčka, uzené...) byly domácí a čerstvé. V udírně v komíně se topilo pod předem naložené maso tvrdým dřevem ze švestky...a šunka voněla...ta voněla...domácí špek a slivovice byla každý rok na sílu pro práci co hospodáře bavila a nemuseli chodit do fitness. Byli silní od práce v hospodářství. Nemluvím o domácím mléku od vlastních kraviček. Po hospodářství vesele pobíhala kůzlátka, jehně a hlasitě kokrhali kohouti. Vajíčka slepičky snášely všude a selka je nestačila z hnízd pravidelně sbírat. Na pokladky vždy nasedla další slepička a byly čerstvá vajíčka doma. Bylo to přirozené...a venkov živil město, kde byla kupní síla. 

To všechno pokazil komunista. Zničil přírodu, lásku k půdě...byla všech a nikoho. Lidi se naučili krást. Vždyť společné nebylo jejich. Porušila se přirozená pevná vazby s přírodou...zničily se remízky a meze. Sídlo a úkryt drobné zvěře a ptáčků...na pole se nasypalo spoustu nepřirozených hnojiv a DDT. Lidi začali zpívat internacionálu odněkud místo českých písniček a začali se modlit k Leninovi a Stalinovi...a vyrostla nová generace ...
O tom jak to bylo. Dnes už to hospodyňky v pravém slova smyslu nejsou a neumí velikonoční sekanou upéci. Ovšem mají doma plazmový televizor a počítač. Živí i dvě auta místo slepiček, kravičky a houfu slepiček a jiné drůbeže co má zdravé maso pro děti. Nic proti tomu, ale kdo jim napíše recept na velikonoční sekanou, kdyz na venkově nemají přbuzné hospodářství?
No přece, hádejte! Ano, přítel na Facebooku co si to pamatuje nebo některá babička co slabikuje klávesnici s velkými písmeny?

Na velikonoční stůl patřily mazance, beránci, věnce, boží milosti, jidáši. K tomu velikonoční sekaná alias hlavička, sekanice, fašírka, či jak se dobrota, jejímž základem jsou vajíčka a uzené maso (šunka), krajově jmenuje.

Recepty jsou většinou originální a není mazanec jako mazanec, není sekanice jako sekanice. Každá hospodyně si střeží rodinné stříbro a každoročně vytahuje sešit s receptem po babičce, prababičce, aby připravila tu jedinečnou dobrotu.
Velikoční sekanou neudělá nikdo v Praze tak chutnou jako jihočeská babička nebo maminka.
Lidové velikonoční zvyky se příliš neodlišovaly. Na jihu Čech ale například pekli jidáše, které měly neobvyklou podobu. Kynuté těsto na jejich přípravu se tu často tvarovalo do formy postaviček, jinde to bylo jen prosté pečivo ve tvaru uzlíku.

Jidáše se začaly péct už ve středu, aby byly připravené na čtvrtek.

Stejně jako vrba jíva - takzvané kočičky. Ty se objevují všude, ale na Budějovicku a na Blatech se na Květnou neděli nosily do kostela takzvané berany. Byly to dlouhé čtyřmetrové pruty, hrubě svázané a v závěru stažené jehličnatými větvičkami...

Z rozpletených beranů pak lidé dělali křížky, které dávali za obrázky nebo do polí.

Dvacáté století pak vneslo do tradic několik novinek. Zvyk polévání koledníků vodou přišel ze Slovenska a od východních Slovanů. Plně se rozšířil až za první republiky.

Králík součást hospodářství venkova

Voda hraje roli očistného prvku. České holky se tomu rychle naučily. Ale co skutečně dřív nebylo vidět, je koledníček v pondělí s pomlázkou v jedné a řehtačkou v druhé ruce. Řehtání totiž původně jednoznačně patří od čtvrtka až do soboty a odkazuje na křesťanskou rovinu Velikonoc, kdy podle tradice zvony odlétají do Říma. Naopak původ pomlázky nemá s křesťanstvím mnoho společného a mimo jiné symbolizuje sílu jara.

Na Budějovicku byla místa, kde když se kluk ucházel o ruku dívky, dostal od ní šedesát červených vajíček. Ta ležela ve vyšívaném šátku, doplňovalo je sladké pečivo a navíc ještě vyšívaná košile...

Ostatní chlapci dostali po jednom, po dvou vajíčkách, ale nastávající jich dostal hned 60, tedy kopu - jako symbol plnosti.

K vajíčkům dřív patřila červená barva. Ale barvilo se i zeleně s použitím vyrašeného obilí nebo trávy. Vajíčka snesly slepičky, co na jaře snášeli hodně čerstvých vajíček tak jak jarní slunce je stimulovalo ke snášení.
Později přibyly i ostatní barvy, žlutou lidé získávali ze slámy a nejdostupnější bylo tehdy barvení v cibulových slupkách.

Housátka a kuřátka právě vylíhlá se hřály a krmily uvnitř v kychyni. Bylo tam teplo a děti si je mohly pochovat. Kvočny se sice oháněly a schovávaly své ratolesti pod křídla, ale všechny nehlídaly. Jak kuřátko začlo pípat nahlas, pustilo se zpátky....

Recepty na velikonoční sekanou se šunkou a s bylinkami, domácími vajíčky na ty se dnes nedostalo...ale věrní čtenáři ví své, budou příště na webu autora! Těšte se přátelé. Vždyť těšit se na něco, to je polovina radosti.
A my jsme se těšili...a jak na velikonoce, na kuřátka, housátka, kůzlátka a pomlázku z proutí...na zelenou trávu na louce kvetoucí zakrádku a kočičky co světil v kostelíčku pan farář.