Humor a vtipy, Třesky plesky, Facebook, Fysikální a sociální teplo, Obrázky a domov, Pohádky

Podle studie, kterou provedl londýnský chirurg Julian De Silva, se ženy začnou měnit k podobě svých matek, když dosáhnou věku 33 let.

O medvědu Ondřejovi (screenshot)

Tehdy začnou přebírat jejich zvyky, vkus i postoje, aniž by do té doby tušily, že k čemukoli z toho mohou inklinovat. To platí zvláště v případě, že žena nedávno porodila své první dítě. 

Toto chování zahrnuje přijímání stejných rčení, provozování stejných koníčků, a dokonce i sledování stejných televizních pořadů jako jejich matky. Také muži se zhruba v tomtéž věku začínají proměňovat ve své otce, uvedl De Silva. Začne se jim líbit stejná hudba a přijímají shodné politické postoje.

Novinky.cz

SLUCHOVÉ TRAUMA A SOCIÁLNÍ SVĚT MYSLIVCE ...Prostřeno...co bude dnes k večeři?"

Prostřeno...a co bude dnes k večeři?

Přijde pán k doktorovi

 a stěžuje si, že je jeho manželka nahluchlá. Doktor se zamyslí a povídá:

"A z jaké vzdálenosti vás manželka ještě slyší?"
Pán neví, ale slíbí, že to zjistí. Přijde domů a už ode dveří volá:
"Miláčku, už jsem doma, co bude dnes k večeři?"
Nic. Ani slovo. Jde tedy do předsíně o opakuje otázku:
"Miláčku, už jsem doma, co bude dnes k večeři?"
Opět žádná odezva. Vejde tedy do kuchyně, obejme manželku kolem ramen a spustí:
"Miláčku, jsem doma, co bude dnes dobrého k večeři?"

Manželka se otočí a nasupeně povídá:
"Potřetí a naposled, dědku jeden nahluchlej, kuře!!!"

DRŽTE SE MNE. Jsem jura a nikdo se mnou nehne!

Při koupeli...

Prezident České republiky už dávno není uznávanou a respektovanou osobností,

 jak by se u hlavy státu slušelo. Díky své lásce ke všemu ruskému a čínskému není v západní Evropě brán moc vážně a každá jeho návštěva v zahraničí vzbuzuje spíš obavy z toho, co zase řekne a jak moc se za něj budou muset přítomní stydět. To občané naší země se mohou stydět průběžně, pouze v momentě, kdy je Zeman ukryt před veřejností a nefunguje ani jeho tiskový mluvčí, zdá se, že není tak zle.

Forum24.cz


#Fotografujte, Humor a vtipy, Kariera, Kamery, Plaváček, Relaxujeme, Příroda a zdraví, Stáří a domov

THE MORNING CHAPTER. O PAMĚTI V DŮCHODU.

THE MORNING CHAPTER

Včera večer v restauraci na Jiřáku sedí vedle u stolu tři důchodkyně

 a jedna z nich, Maruška, povídá: „Děvčata, já už snad zaplatím a půjdu.“

Kolegyně: „Ale Maruško, ty jsi už platila před deseti minutami!“
Maruška: „Fakt? No to je hrozné, já si to vůbec nepamatuji! Já se snad přidám k manželovi a taky s ním začnu chodit na paměťové kurzy.“

Kolegyně: „Tvůj manžel chodí na nějaké paměťové kurzy? A pomáhá mu to?“

Maruška: „Holky já vám nevím. Minulý týden když přišel z toho kurzu domů, tak se ho ptám kde byl a on si nemohl vzpomenout.“

Profesor biologie a studenti gymnazia

Pro ilustraci vtipu...

Profesor biologie v první ročníku gymnázia vyvolá studentku

"Tak, slečno Poláková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?"
Poláková vstane a řekne: "Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi velmi velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!"
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Vránovou.
"Oční zornička, pane profesore." Odpověděla Vránová způsobně.
"Správně," řekl profesor a otočil se zpátky na Polákovou, "a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci.

 Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi zklamána."

Ne, pane, to je majitel. Humor, Humor a vtipy, Židovský

Kráska za pultem

Antisemita popíjí v baru

Všimne si Žida u vedlejšího stolu a zamračí se. "Barmane", řekne, "rundu kvalitního pití pro každého, kromě něho!" a kývne směrem k Židovi.

 Každý šťastně obdrží skleničku prémiové whisky. Chlapík pohlédne na Žida se samolibým úsměvem. Žid mu úsměv oplatí. Antisemita se zase zamračí. "Barmane! Dej každému nejlepší pití co tu máš plus předkrm! " Koukne přímo na Žida a dodá: "Všem kromě Žida."

Žid se podívá na antisemitu a znovu se usměje.

Naštvaný chlap říká: "Je ten Žid blbej, nebo naprostej idiot?" Barman: "Ne, pane, to je majitel."

Dnes židovský. Dobrý vtip!

Čmelák na květu

VÝBĚR SAMURAJŮ

Šogun vypisuje výběrové řízení na šéfa samurajů. Přihlásí se Číňan, Japonec a Žid. Šogun jednoho po druhém vyzve, aby předvedli své umění. 

První je na řadě čínský samuraj. Předstoupí před šoguna a vytáhne malou krabičku. Otevře ji a vyletí z ní čmelák. Číňan bleskurychle vytasí svůj meč a jedním švihnutím meče přesekne čmeláka na půl. Šogun je nadšený.

Následuje Japonec s ještě menší krabičkou. Otevře ji, z ní vyletí moucha a začne poletovat sem a tam po místnosti. Japonec v mžiku oka vytasí svou katanu a jedním seknutím mouchu rozpůlí. Šogun je u vytržení.

Nakonec nastupuje Žid s nejmenší krabičkou. Všichni ho napjatě sledují, když ji otvírá a vypouští z ní komára. Žid bleskurychle tasí meč a máchne s ním. Komár ve vzduchu opíše osmičku, písklavě zabzučí a vyletí oknem. Šogun na něj nechápavě hledí, zatím co Číňan a Japonec se smějí až se za břicha popadají.

 Žid se na ně s despektem podívá, povzdechne si zahlásí: „Pánové, obřezat ještě neznamená zabít!“

Dobrý vtip!

New York

Dva Židé sedí na baru v New Yorku.
Po chvíli se jeden podívá na druhého a povídá: "Nemůžu si pomoci, ale podle přízvuku soudím, že jsou z Izraele."
Druhý Žid hrdě zahlásí: "To jsem!"
První na to: "Já taky! A odkud přesně jsou?"
Druhý: "Z Jeruzaléma!"
První: "No to já taky! A kde bydlej?"
Druhý: "V překrásné malé čtvrti, asi dvě míle východně od Hotelu krále Davida, poblíž Starého města."
První: "No to je neuvěřitelné! A jakou navštěvovali školu?"
Druhý: "Newyorskou Yeshiva university."
První vykulí oči: "Já taky! Řeknou mi, v kterém roce promovali?"
Druhý: "Promoval jsem v roce 1984."
První vybuchne nadšením: "Úžasné! My musíme být spřízněné duše! Hašem nás svedl dohromady! Nemohu tomu štěstí uvěřit! Věřte nebo ne, ale taky jsem promoval na téhle škole a taky v roce 1984!"

Barman sedí za pultem potřásá hlavou a mumlá si pro sebe: "Dneska to bude hodně dlouhá noc. Goldbergovic dvojčata jsou zase namol."

Humor a vtipy. Hrál jsem si z kamarády na kominíky!

Kamarádi ilustrační...

DOBRÝ VTIP

Ptá se jeden druhého v práci: „Tak co, jak jsi oslavil včera své narozeniny?“
„Výborně, hrál jsem si s kamarády na kominíky!“
„Cože jste dělali?“
„No, vymetali jsme všechny hospody v okolí!“

Dětská moudrost ne hloupost. Některé děti jsou fikané a hravé...pohrajou si s hlupákem docela svižně

Pražské děti 

NEJHLOUPĚJŠÍ DÍTĚ.

Přijde malý kluk do holičství, holič se nakloní nad zákazníka a povídá mu: 
„Tohle je nejhloupější dítě, jaké jsem kdy poznal, dokážu vám to.“ 
Zavolá si klučinu k sobě, vezme do jedné ruky dvě dvacky, do druhé ruky stovku a řekne chlapci, z které ruky chce? Chlapec sáhne po dvacetikorunách a holič se uspokojeně podívá na zákazníka: 
„A neříkám to? Úplně blbej!“ 
Když zákazník vychází od holiče, uvidí toho samého kluka jíst zmrzlinu, zavolá si ho a zeptá se, pro si vybral dvacky místo nabízené stovky?
„Protože kdybych sáhnul po stovce, je po hře!"

Sociální sítě Facebook. Už jdu! Humor a vtipy. Ženy a starosti. Starý, ale pořád pravdivý humor je možná doma aktuální právě teď!

Starostlivá matka 

Co proběhne ženě hlavou, když zavolá "Už jdu!"
Žena je starostlivá matka! 

"Peněženka, klíče…""Mobil, kde mám mobil?" "A, tady je.""Sakra, je skoro vybitej, si radši vezmu nabíječku, si ho tam někde

dobiju." "Nabíječka, tady někde byla…" "Neviděl jsi moji nabíječku?" "Dobrý, mám ji!" "Tu už do tý kabelky nenarvu, musím si vzít větší" "No jo, sakra, ale kterou, kterou…" "Tu ne…" "Tu taky ne…" "Ježiš, tahle už je odrbaná, tu musim vyhodit." "Potřebuju novou kabelku, fakt." "No tak tuhle, no, ale radost z toho nemám." "Hnědá kabelka, černý boty, to je blbost." "Jiný boty." "Vim! Vezmu si ty nový páskový, co jsem si koupila, ty jsou supr." "Tlačej, ale dobrý, to dám." "To nedám, musím si vzít alespoň náplast." 

"Do prčic, on koupí tu nenastříhanou, kde jsou nůžky?"

"Jak tam vůbec je, nemám si vzít radši sukni? 

 Když mám ty páskový boty…" "Furt říká, že mám vypadat víc žensky, vezmu si sukni." "Sakra, kterou?" "Tu ne…" "Tu už vůbec ne…" "Tuhle! V tý mě posledně balil ten týpek na baru, v tý mám hezkej zadek." "Ty vole, v tý mam prdel jak valach, tu fakt ne." "Potřebuju novou sukni." "A menší prdel." "Tak tuhle, no. Ale to si musím vzít jinej top." "Sukně žlutá, takže top…bílej?" "Černej?" "Šedivej s puntíkama?" - "dyť nikdo neřikal, aby si se hned obouval ne?" "a mě asi vedro neni, že jo?" "Né, vezmu si sukni a tu blůzu, bílou." "Pod tu si musím vzít jinou podrpdu…" "Kde mám nějaký tělový podprdy?" "Je nechutný je tahat z koše na prádlo?" "Neni." "Fuj, on tu má ty svoje smradlavý věci z fotbalu… hele! Tady je jedna tělová." "No… to vůbec nevypadá špatně, to by šlo…sakra, šmouha od rtěnky!" "To musim namočit." "Nebo to nejdřív posolit?" "Ne, to bylo na červený víno." "Do pytle, nevim. Nejdřív posolit, pak namočit a nazdar." "ježiši a zase nemám co na sebe." "Stejně je mu úplně šumák, co mám na sobě…"

"Líbim se ti ještě? Mi to skoro neřikáš už…" "Tak jo, tak já si vezmu cokoli, hlavně rychle." "Ale nejdřív si musím upravit make up, když jsi mě rozbrečel." "Kde je, kde je, kde je, sakra!?" "Ježiš, no jo, v kabelce." "Potřebuju vůbec ten mobil?" "Nepotřebuju." "Takže nabíječku nechám taky doma." "Tak já si vezmu tu původní kabelku." "Džíny, triko, tenisky – jsem ready!" "Jo, ještě tramvajenka, vlastně." "Tak ale teď už mám fakt všechno." "Zavřela jsem to okno v ložnici?" "Nezavřela…" "Co když bude pršet…" "Jako nehlásili to." "Nebo že bych přece jen…" "Vždyť ti říkám, že UŽ JDU!"
Co dodat ? To je to pravé Déja vu ! 

Sociální sítě Facebook Už jdu!

Nebeský den humoru. Jela na kole!

Nebeský den humoru

NA PŘÁNÍ. V NEBI.

Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a Svatý Petr se ptá toho prvního:
"Tak co, jak jsi by věrný své ženě?"
"No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení."
"Ano mám to tady", odpoví Petr.
"Dostaneš vilu u moře a mercedes".
"A co ty?" otočí se na druhého.
Ten vidí že to asi neobelže a tak trochu s rozpaky přizná:
"No to víš Svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné...."
"Nebylo to ale nejhorší", říká Petr. "Dostaneš škodovku a haciendu na pláži"

A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a hele...
"Nazdar kamaráde, jak se máš?"
"No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený".
"Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu".

"To je ale báječné že se dostala taky do nebe, a jak se má?"
"Ale, jela na kole".

Znáte to? Na sociální síti se publikuje tento zajímavý text. Jistě to psal nadaný mladý spisovatel. Z vyprávění kamarádů. Není to tak?

Souhlasí to?

Jak se sprchuje žena?

Svlékne se a svršky hodí do koše na prádlo, předtím je roztřídí podle barev. Do sprchy jde oblečena v dlouhém županu. Pokud se cestou potká s "mužem svých snů", zčervená a do koupelny doběhne.

Zkontroluje si postavu v zrcadle a v duchu si postěžuje, jak zase přibrala. Vleze do sprchy a nejprve si obličej otře žínkou. Jednu speciální houbu neboli lufu má na tělo, další na nohy. Na paty použije pemzu. Hlavu si umyje nejnovějším rostlinným šamponem z televizní reklamy, který zaručeně obsahuje osmdesát tři vitamínů. Na vlasy si žena pak nanese regenerační kondicionér a nechá ho alespoň patnáct minut působit. Během té doby si dobrých deset minut myje obličej broskvovým peelingem. Kondicionér si z vlasů smývá nejméně deset minut. Chce mít jistotu, že je všechen pryč.

Oholí si podpaží a celé nohy, okolí bikin se rozhodne po chvíli usilovného přemýšlení nechat odstranit voskem. Hystericky zařve, když někdo spláchne o patro výš záchod, a ve sprše se sníží tlak. Ještě jednou se osprchuje a následně pečlivě setře orosené stěny sprchy žínkou. Nakonec sprchu vystříká savem proti plísni. Utře se ručníkem a zkontroluje si kůži po celém těle. Dalších dvacet minut jí trvá, než si ostříhá nehty. Do ložnice se vrací v županu a s ručníkem omotaným kolem hlavy. Potká-li cestou přítele, zčervená studem a zrychlí. Následující půl hodiny se bude oblékat.

Jak se sprchuje muž

Z internetu 

Svlékne se už v ložnici a nechá své věci rozházené na zemi u postele. Do koupelny jde nahý. Potká-li cestou svoji přítelkyni, vybafne na ni a zamává svým "mackem". Podívá se na sebe do zrcadla, zatne biceps, zkontroluje velikost penisu a..... poškrábe se v rozkroku.

Teprve pak vleze do sprchy. Nezabývá se tím, že by hledal žínku. Stejně ji nepoužije. Stačí mýdlo, je-li zrovna k dispozici. Umyje si nohy. Umyje si rozkrok. Umyje si podpaždí. Přitom se vymočí do odpadu. Taky si nahlas uleví, aby věděl, jak to ve sprše zní a ozvěně se zasměje.

Našamponuje si vlasy, vytvaruje účes pankáče, odhrne závěs a pohlédne na sebe do zrcadla. Při té příležitosti si zopakuje grimasy, které dělal na děvčata už v základní škole. Nakonec si vlasy lehce spláchne. Když vyleze ze sprchy, zjistí, že na podlaze je spousta vody, protože zapomněl zahrnout závěs. S myšlenkou, že to dříve či později uschne, se zběžně utře, mokrý ručník pak přehodí přes tyčku závěsu. Ještě než vyjde z koupelny, kde nechá svítit světlo, pohlédne na sebe do zrcadla, zatne svaly a zkontroluje velikost penisu.

Potká-li svoji přítelkyni cestou do ložnice, odhrne si ručník a pochlubí se, jak je "voňavý". Za necelé dvě minuty je oblečený a připraven na všechno. I na to, aby se zase svlékl a mohl se milovat ve sprše.

 Zdroj: sociální sítě

A kde jsem byl tehdy já? První jarní den v přírodě a skvělý vtip o lidské lásce!

Praha - U řeky s dětmi ilustrační....

PRVNÍ JARNÍ DEN.


Asi čtyřapůlletý chlapeček poslouchá na procházce tatínka, který říká mamince:

"Pamatuješ, drahá, tady ten kopec? První jarní den, sluníčko, tráva na mezi... to to letí. Už je to pět let."

"A kde jsem byl tehdy já?" ptá se synek.

"Tady jsi byl, jen o kousek výš. Já jsem tě tenkrát nesl nahoru a maminka dolů."

Humor a vtipy. Jeden židovský!

Vinice sv. Václava

Modlí se jeden Žid: „Bože, sešli mi deset korun!”

Vedle se modlí druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!”
První: „Bože, sešli mi deset korun!”
Druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!”
První zase: „Bože, sešli mi deset korun!”
Druhý: „Heleďte, tady mají padesátikorunu a přestaňte mi Boha rozptylovat prkotinama!”

Do pytle! Medicínský humor skvěle napsaný. Tentokrát z oboru alternativní medicina.

Plaváček na rybách

Pravdivý pohled pod roušku odbornosti alternativních léčitelů

Svěřím se vám se svým pohledem na alternativní léčbu. Vzdělaní mudři mi vůbec nepomohli, a tak jediná naděje na zbavení se problému byla možnost vyzkoušet nějakého šikovného léčitele. Následující životní zkušenost mě stála tisícovku, což nejsou zas tak velké peníze. Ostatně – posuďte sami. Vše řečené je absolutní pravda.

Už jsem si vážně nevěděla rady. Má téměř sedmiletá ratolest Jindřiška pořád nezvládala vyslovit písmenko „er“ a navíc dodnes děsně šišlá. Doktoři tomu říkají patlavost a prý jsou na vině počítače. Ten jsem jí zatrhla, ale nelepší se to, ačkoliv jsem do ní denně hučela a učila ji správnou výslovnost. V základní škole se jí ostatní parchantíci posmívají. Volají na ni ráno po příchodu do třídy: „Šišla pšišla!“ Vystřídala jsem spoustu logopedů a výsledek byl nula.

Nakonec jsem v jedné z alternativních skupin požádala o radu. Sešla se spousta nesmyslných rad a pitomostí, jak už to tak bývá, ale nakonec jsem byla doporučena k nějakému léčiteli velmi zvučného jména. Traduje se, že dokonce odnaučil ráčkovat i svého psa a čtyři andulky. Nebyl vůbec levný, ale za pokus nic nedám, usoudila jsem a vyrazila.

Plaváček fotografuje

Půl hodinky jsem s dcerkou strávila v předpokoji, než na nás přišla řada. Přítomná recepční se nudící se dítě snažila zabavit, ale vzdala to poměrně záhy po nevinném dotazu: „Jakpak se jmenuješ?“ Pohotová odpověď „fíkají mi Jindfiška“ ji zřejmě konsternovala, a tak do odchodu předchozího klienta další konverzační pokusy vzdala.

„Můžete jít dál,“ prohlásila po chvíli a podezřívavě na mě pohlédla. "Léčitel vás přijme."

Zaklepala jsem na dveře, ozvalo se tlumené „Dále!“ Vešly jsme s dcerkou to útulné ordinace, kde si za masivním dřevěným stolem hověl uhlazený pán vyššího věku. Brýle se zlatými obroučkami mu dodávaly na vážnosti. Nebyl z levného kraje, ale na první pohled vypadal, že těch tisíc korun bez DPH za hodinu jeho drahého času bude stát. Pohodlně se opřel, pohlédl na nás, a položil otázku:

„Doblý den, co vás plosím tlápí? Plý fifláte?“

Se vší svou rodičovskou autoritou jsem se ohradila: "Já? Já nefiflám, to dcela Jindfiška fiflá!".

A zase Plaváček.

Dobrý vtip - židovský. Pan Izidor a pan Kohn na býčích zápasech.

Obrázek je ilustrační...ze hřbitova

Pan Izidor a pan Kohn se jdou společně podívat na býčí zápasy. Jenže burácející dav před arénou od sebe oba oddělí. Zatímco pan Kohn je davem vtlačen do hlediště, pan Izidor se někam ztratí.
 Pan Kohn ho netrpělivě vyhlíží a najednou ho uvidí: pan Izidor vbíhá přímo do arény, následován rozzuřeným býkem. 

Po krátké honičce náhle býk padá, pan Izidor vytrhuje pikadorovi z ruky kopí a probodne býka. Davy jásají a na ramenou vynášejí pana Izidora s ovacemi z arény. Večer se sejdou opět pánové Kohn a Izidor a povídají si: "Poslouchaj, pane Izidor, to bych teda od nich nikdy nečekal. Taková odvaha, taková pohotovost, takové hrdinství. 
To je tedy něco. Jak se tam voni vůbec dostali?" - "Poslouchaj, pane Kohn, já vlastně ani nevím. Jak jsem jich ztratil, všimnul jsem si, že je tam ještě druhý vchod. Šel jsem tam. Přede mnou šli ještě dva, jeden povídá: 'matador' a pustili ho, druhej povídá: 'pikador' a pustili ho, povídám: 'Izidor' a pustili mě. Šel jsem tmavou chodbičkou a najednou se za mnou vyřítil býk. Běžel jsem před ním, jak nejrychleji jsem uměl a najednou jsme byli v aréně. 

No, a to ostatní už voni viděli." - "Já jich obdivuju! Pane Izidor, stát se to mě, tak bych si asi na místě posral." - "A po čem myslíte, že ten býk uklouznul?" 

Naše generace je prý chytřejší. Pohodový věk a stárnutí je vizitkou národa, lidského porozumění i péče o děti.

IRÁN - Isfahan původní fotografie z cesty

Kemel - Generace a deprese stáří

K obrázku karikatury ze života od Kemel přidávám originální fotografii z cesty do Iránu. Jak tedy žijí lidé u nás v Evropě doma i jinde...v obrázku karikatury se starší generace i děti tváří spokojeně a čile debatují.
Isfahan v Iránu má i staré lidi jako v Česku.

Naše generace je prý chytřejší, než jejich. To vysvětluje ty naše deprese...

Pohodový věk a stárnutí je vizitkou národa, lidského porozumění i péče o děti.

Kam jít dál?

Více fotografií z cest po světě je třeba tady.

Renata na širém moři a o víkendu doma

Obrázek z musea je ilustrační...

V museu vidíme starou domácnost...

Právě jsem zjistila,
 že se na víkend vždycky těším, jak plavec na širém moři na ostrov. Vylezu, nadejchnu se, vyperu, někdy i trochu žehlím, uklidím, vyměním kočce písek, zaleju kytky ... a v pondělí ráno skočím zase do moře.
Musím se podívat, kolik mám vlastně ještě dovolený. že bych ty víkendy nějak naklonovala.

Renata

Sociální sítě

Sladký domov, kyselé Apple a pánská jízda přeje dlouhého zdraví

Pochoutka jako dort (prohlédněte ve zvětšení)

To kolo je zajímavé a pán

Radost a vitalita - bude se fotit...

co na něm jezdí denně už překročil věk 80 ti roků dosud jezdil na malé skládačce tak rychle, až policie bledla...
_
A dále...vyprávím o strasti s jabkem (Apple) iPhone.

Už zase jedu...iPhone nerad, ale když je k dispozici Google a tam je tak klid...Operu Mini se mi nepodařilo přes to jablko instalovat...nejsem otrok jablečný...
Synchronizuje si to své data automaticky a cpe bez zeptání fotky do mobilu...no jo no...apple i Phone se roztahuje a dělá si adresáře v hlavním počítači.
Safari zatím postačí...

____________________________

Sladím si pochoutkou ve stylu Gooogle - ostružiny, maliny, jahody...mňamm! 

Zdroj: Google.cz