Poslové jara. Jarní kytičky. Počítáme jaro. Devětsil. Jaro je tady!

Devětsil. A jaro je tady!

Pomáhá při tišení dráždivého kašle, účinný je i při astmatu, ulevuje při horečce, působí mírně močopudně

 Uvolňuje křeče jak průdušek, tak žaludku nebo žlučníkové. Zevně lze nálev použít na špatně se hojící rány a křečové žíly.

Devětsil má výrazný pach, který mnohým lidem vadí a způsobuje až nevolnost. Své o tom vědí i zvířata, která se mu při požívání vyhýbají a může tak na louce dominovat. Jedná se nicméně o silnou bylinu. Pozor si dejte na to, že je devětsil hodně močopudný. Určitě zvyšte svůj pitný režim. Je lepší, když se devětsil užívá před jídlem či v průběhu jídla.

Vadí-li Vám jeho vůně, podávejte jej v bylinných směsích. Užívat jej můžete také ve víně nebo v medu: 1,5 gramu prášku z oddenku rozmíchejte v decilitru bílého vína a popíjejte dvakrát denně.

Jinak lze užívat třikrát denně nálev z jedné čajové lžičky sekaného oddenku na šálek vody.

Čerstvé listy poslouží jako hojivé obklady na revmatické klouby či výrony nebo při odřeninách na nohou. Umyté čerstvé listy rozmělníme a přiložíme na nemocné místo. Zopakujeme vícekrát přes den.

Nedoporučuje se užívat dlouhodobě a není vhodný pro těhotné, a kojící ženy ani děti!

Kytičky. Jarní kytičky. Poznáte je? Podléška.

Podléška

A máme tu jaro. Zase. Koloběh života. Země se pootočila a slunce hřeje. Ptáci už slaví! Zpěvem. Jeleni shazují paroží.

Sněženky vyrazily i na skalce...

Talovíny zimní se dobře vyjímají ve skalkách, vysazují se ovšem i pod korunami stromů a keřů nebo poblíž křovin.

Talovín zimní

Talovín zimní (Eranthis hyemalis) patří k prvním rostlinám, které probouzejí zahrádku.

 Jeho kvítky vyrážejí s prvními paprsky přibývajícího sluníčka uprostřed ostrůvků tajícího sněhu.
 Květy talovínu jsou celé voskově žluté a skládají se z šesti okvětních lístků soudkovitého tvaru a shluku stejně žlutých tyčinek uprostřed. Dělený květ podpírá brčálově zelený přeslen složený z odstávajících listenů čárkovitého tvaru, které „jako krejzl na krku urozené dámy“ podtrhují jeho něžnou krásu. Dlanitě vykrojované a bohatě členěné listy již obvykle uniknou naší pozornosti, většinou se totiž objevují až po skončení květenství.

 Talovíny vyrůstají z hlízek a dosahují do poměrně malé výšky 5 až 15 cm. Plody se semeny mají tvar stopkatých měchýřků, uspořádaných ve tvaru kalíšku, který svým tvarem může při troše fantazie připomínat tulipán.
 V přírodě se talovíny vyskytují ve dvou druzích v jižní Evropě a v dalších šesti druzích ve střední Evropě a východní Asii. Například v Řecku se můžeme setkat s talovínem Eranthis ciliata, který kvete o něco dříve a pod květem má jemně dělený list.
Obvykle od února do března, za příznivých podmínek se však s kvítky talovínu můžeme setkat již v lednu.
Jako většina jarních rostlin jsou i talovíny jedovaté. Především hlízy, ale i ostatní části rostliny obsahují srdeční glykosidy scilladienolidového typu, a proto mohou způsobit otravu projevující se zvracením, průjmem, poruchami tepu nebo dušností.

Talovínům se dobře daří na polozastíněných stanovištích, kde je humózní neutrální nebo mírně alkalická půda. Ta má být dostatečně hluboká a trvale vlhká, přílišné sucho a ostré sluneční paprsky poškozují listy. Žádnou zvláštní péči tyto rostlinky nevyžadují, ale přesto jim prospěje, když čas od času překryjeme jejich stanoviště slabou vrstvou kompostu nebo listovky.

  Talovíny se snadno množí ze semínek, které se nejlépe ujímají na podzim. (Často se bez našeho vědomí rozmnožují i samovýsevem.) V takových případech si ovšem na první kvítky budeme muset počkat až čtyři roky. Většina drobných zahrádkářů dá proto přednost nákupu hlízek, které vysadí na začátku léta nebo podzimu 5 a 10 cm od sebe a do hloubky 5 cm. Vzrostlé trsy lze s úspěchem množit dělením hlíz.
 Talovíny zimní se dobře vyjímají ve skalkách, vysazují se ovšem i pod korunami stromů a keřů nebo poblíž křovin. Jejich stín jim nevadí, protože brzo zatahují a během léta budou potřebovat spíše ochranu před sluncem.

Často se vysazují v blízkosti sněženek, bledulí a šafránů, jejichž barvy se příjemně doplňují.

Zdroj: encyklopedie rostlin

Příroda je probuzená a zdobí se květinami. Jaterník a bledule jarní!

Už kvetou jarní kytičky

Jaterník podléška

Koniklec luční a zahradní. Koniklec luční je vytrvalá, bělavě chlupatá bylina z čeledi pryskyřníkovitých kvetoucí v měsících březen - květen. Obvykle je 8 až 20 cm vysoká s přízemními listy. Má tmavě fialové květy.

Koniklec

Koniklec luční (černající, načernalý, český, etc.) je náš nejhojnější a nejmenší druh. Od svých větších příbuzných se liší výskytem, (okolí Prahy, Český kras, Lounsko, Doupovské hory. Morava...) velikostí, (dospělá semenící květní lodyha max. 15 – 18 cm) a barvou, velikostí a utvářením květů.

Koniklec zahradní

Okvětní lístky koniklece lučního jsou tmavě fialové až skoro černé, tvoří otevřený zvonek a jejich okraje se přehrnují nazpět.
Vegetační období začíná vyrašením květní lodyhy do výšky kolem 5 cm, hned jak rostlina rozkvete, začne se objevovat dvojice listů. Rozvitý květ se stále vytahuje do výšky a v době, kdy zrají semena je květ v maximální výšce. Květy opylují včely a čmeláci. Plodem je ochmýřená nažka, přizpůsobená pro transport vzdušnými proudy.
Jedná se o vytrvalou bylinu, která má vícehlavý černý oddenek. Přízemní šupiny jsou vejčité. Lodyha je bělavě chlupatá. Stonek je za květu 8 až 15 cm dlouhý a ohnutý tak, že květ visí dolů - je nící (čili poniký - odtud jméno poniklec, což je ve slovenštině zachováno, v češtině zkomoleno na koniklec). Za plodu je průměrně 22 cm dlouhý. Listy jsou dvojího typu. Jedny jsou uspořádány v růžici, která je asi tak v polovině lodyhy. Jsou dlouze řapíkaté s vejčitou čepelí v obrysu a třikrát zpeřeně rozdělené v čárkovité 1 až 3 mm dlouhé úkrojky. V mládí jsou listy bělavě plstnaté, později jsou roztroušeně chlupaté. Listy jsou nepřezimující. Druhé listy jsou většinou dobře vyvinuty až v době květu. Květy jsou většinou malé a válcovité, při dokvétání až zvonkovité. Nejčastěji jsou tmavě fialové, vzácněji tmavě karmínové, výjimečně bledě fialové, bělavé nebo žlutavé. Okvětní lístky jsou eliptické. Vnější jsou někdy kratší než vnitřní. Jsou 15 až 30 mm dlouhé a 7 až 12 mm široké. Na vrcholu jsou ven ohrnuté nebo jen mírně ohnuté. Tyčinek je velký počet. Jsou dlouhé a mají žlutou barvu. Čnělky jsou zpravidla sytě fialové a chlupaté, ale na konci většinou lysé a přímé nebo zakřivené. Pestíky se mění v hlávkovité souplodí z chlupatých nažek, opatřených chlupatým přívěskem až 6 cm dlouhým.Všechny čtyři druhy konikleců, které u nás

Koniklec zahradní

rostou, jsou chráněné a jejich transport do kultury je zakázán, to, co prodávají zahradnické závody, jsou kříženci několika zahraničních druhů, které jsou růstu na zahrádkách dlouhodobým šlechtěním přizpůsobené; bohužel občas dochází místy k tomu, že tyto zahradní druhy se s divokou populací kříží.
Koniklece jsou velmi citlivé na poškození kořenů a jejich semena také nevynikají dobrou klíčivostí, v přírodě se proto šíří jen velmi pomalu a nesnášejí pohyb živočichů po lokalitě a hnojení, jak organické, tak minerální.
V přírodě přežívají vícehlavým oddenkem, který je mohutnou sítí až půl metru dlouhých kořenů zakotven do skalních puklin. Rostlina je jedovatá, protože obsahuje látky anemonin a protoanemonin. Při styku s pokožkou se může objevit podráždění nebo zánět kůže. Při požití pak vyvolává průjmy a zvracení.
V lidovém léčitelství se používá jako lék proti křečím, dně, revmatismu nebo jako lék proti dusivému kašli. Listy se používají i proti vyrážkám.

Lidové názvy:  Ptačí hnízdo, boží fousky, černá zelina, čertovy vousy

Koniklec luční český je v České republice chráněný Zákonem o ochraně přírody a krajiny, konkrétně zákonem §2. V Červeném seznamu je zapsaný jako silně ohrožený druh (C2)

Před rozkvětem verše předkvětí a zrání přírody

Koniklec

Petr Flejberk

Předkvětí

Konvalinky

Každý to neumí dobře naslouchat a slyšet zrát předkvětí …
Až když květy teprve rozkvetou? ---
To pak už i slepí je naleznou
Po vůni
Oázu líbeznou
Ale to zas už mizící … Napolo ztracenou …
Škoda, že každý to neumí dobře naslouchat a slyšet zrát předkvětí …
Chránil by list i květ … už v samém poupěti by cítil dech zrání
Svět změněn by byl zakrátko v zahradu líbeznou
K nepoznání …

Probouzí se příroda jaro se blíží rychle a zahrádky už zpívají štěbetají ptáci

Jarní kytičky bledule

Probouzí se příroda jaro se blíží rychle začaly slunečné dny květiny i tráva se pozvedly ze spánku...ptačí zpěv po ránu slyšíme zprvu nesměle a postupně zcela nahlas...nevidíme už na stromech hladové kosy...
Co všechno s sebou jaro přináší?

Pohled do lesního zákoutí léčí duši...

Ráno se nám veseleji vstává, v korunách stromů začínají cvrlikat ptáčci. Jejich trylky jsou milejší ranní písničkou než zvuk budíku. Probouzí se příroda – živočichové i rostliny. Záhonky začínají zdobit bílé i pestrobarevné koberečky tkané z květin. Všechno kolem nás ožívá. Jaro je znamením nového života, přináší s sebou významné křesťanské svátky – Velikonoce. Připomínáme si tradice a zvyklosti...

Jaro a příroda se probouzí.

Místo sedění u televize a pravidelného sledování oficiálních zpráv se tedy pokusme dobře a do základů odreagovat v přírodě. Jděte třeba na procházku na kopec, na vyhlídku nebo rozhlednu a podívejte se zvysoka do krajiny. Cestou si udělejte třeba přestávku v lese, zastavte se a naslouchejte zvukům přírody. Alespoň několik minut...

Počítáme jaro od první rozkvetlé sněženky

Jarní květy na skalce - krokusy

Co nám to kvete na skalce? Jdeme na inspekci,
ale nářadí s sebou. Je sucho, ale kytičky jsou venku. I včelky. Slunečné dny a teplo řídí přírodu. Světlo a dny se prodlužují...

Máme každý svůj vlastní kalendář. Pro někoho jaro začíná prvním slunečním dnem, jiný to pravé jaro počítá od prvního milostného kosího zpěvu a pro jiného je neklamným znakem jara první slečna nalehko spoře oděná.

My, přátelé zahrad a záhonů, počítáme jaro od první rozkvetlé sněženky. Jakmile se mezi dvěma zelenými lístky prodere na svět první bílý kvítek, je jasné, že jaro už je tady.

Kytička sněženek. Naše babičky a prababičky pěstovaly bledule a sněženky na zahrádce a není to problém ani teď.

Sníh sněženkám nevadí

Naše babičky a prababičky pěstovaly bledule a sněženky na zahrádce a není to problém ani teď. Stačí koupit si cibulky šlechtěných kultivarů a ty na podzim vysázet. Ideální doba pro výsadbu je září, aby do zimy stihly dobře prokořenit.

Cibule sněženek a bledulí se vysazují do hloubky zhruba 6 cm a ne vždy se uchytí. Vyžadují specifické podmínky. Daří se jim na vlhkých a propustných půdách a vyžadují mírné slunce až polostín. V přírodě totiž vyrůstají převážně pod listnatými stromy a v křoví. Pokud mají vhodné podmínky, po několika letech vytvoří husté trsy, které si můžete po jejich opatrném rozdělení rozsadit a tím namnožit.

Ideální čas pro nákup cibulek sněženek a bledulí je koncem léta a na podzim. Když je zhruba v září vysadíte, dočkáte se příští jaro něžných bílých kvítků na vlastní zahradě. Při nákupu ale dbejte na to, aby cibule byly nenarašené a bez poškození.

Dřív něž koncem léta nemá nákup cibulek smysl, protože jsou náchylné k vysychání, čímž dochází k jejich znehodnocení. Ideální je, pokud cibule sněženek a bledulí vysadíte hned po nákupu.

Milujeme kytičky co kvetou na jaře

Jarní potěšení v zahradě

Jarní kvítí tentokrát není součástí trávníku.
Zajímavé umístění. Dobře se vyjímá jarní květina (Frühlingsblumen) v kombinaci s jinými rostlinkami na osluněném místě, viz fotografie.

Poslové jara. Cibuloviny jsou prvními posly probouzejícího se jara. Zejména drobné jarní cibuloviny, ladoňky, modřence, sněženky, nepotřebují zvláštní péči.

Jarní květy v horském prostředí

Eranthis hyemalis - talovín zimní
Spolu se sněženkami patří k prvním jarním cibulovinám. Upoutá svítivě žlutými, vonnými květy nízko nad zemí. Daří se mu na stinných až polostinných stanovištích s dostatkem světla na jaře.
Velmi pěkně vyniká ve velkých skupinách v trávníku.
Rozšíření: Druh pochází z jižní Evropy, pěstuje se v celé Evropě, mnohde také zplaňuje, byl zavlečen i do Severní Ameriky. U nás se často pěstuje v zahradách a parcích, odkud vzácně zplaňuje (např. Praha – Šárka, Konopiště, Brno, Kyjov).
 V jižní Evropě roste ve vlhčích listnatých lesích, také na loukách a při okrajích vinic, vystupuje až do nadmořské výšky 1 200 m. U nás zplaňuje ze zahrad a parků, objevuje se proto v blízkosti zahrad a lidských sídel, podél cest, na rumištích a skládkách, většinou na přistíněných stanovištích.
Popis: Vytrvalá hlíznatá rostlina, 5–20 cm vysoká, přízemní listy řapíkaté, dlanitě 5–7četné, objevují se až po odkvětu, pod květem se nacházejí 3 listeny v přeslenu, které jsou členěny v čárkovité úkrojky. Květy jsou jednotlivé, 2–3,5 cm v průměru, okvětní lístky žluté, kvete již koncem zimy a začátkem jara. Plodem je stopkatý měchýřek se zobánkem.
Ohrožení a ochrana: Zákonem chráněný druh v Maďarsku a Srbsku.
 Pro své časné kvetení je talovín oblíbenou zahradní rostlinou, v kultuře se pěstuje již od 16. století. Po odkvětu vytvoří rostlina dostatek semen, která klíčí v příštím roce – samovýsev je tedy spolehlivým způsobem rozmnožování tohoto druhu.

Talovín zimní

Cibuloviny jsou prvními posly probouzejícího se jara. Zejména drobné jarní cibuloviny, ladoňky, modřence, sněženky, není třeba zahrnovat zvláštní péčí. Jednou vysazené samy regulují svůj vegetační běh po mnoho let za sebou. Postačí jim k tomu podzemní zásobní orgán - cibule, ze které čerpají živiny a po odkvětu z nich vyrůstají mladé dceřiné nástupkyně.
Přešlechtěné tulipány, narcisy, hyacinty vyžadují pravidelné vyzdvižení ze země koncem jara a opětné vysazení na nové stanoviště znovu na podzim. Jedině takto zajistíme jejich opakované kvetení. Časná doba rozkvětu umožňuje zařazovat cibuloviny do výsadeb k později rašícím květinám, jako podsadbu vzrostlých stromů náhradou za trávník a či jako součást travního porostu. Protože většina z cibulovin čerpá živiny z vlastních listů, je třeba nechat po odkvětu cibuloviny v klidu "zatáhnout" a neseřezávat byť nevzhledné listy. S úspěchem je ovšem můžeme kombinovat s později rašícími velkolistými trvalkami, například hostami které je rašícími listy zakryjí. Příkladem toho je probouzející se trávník plný šafránů, ladoněk nebo vznešených zlatých květů narcisu. Právě časný vegetační režim a s ním i následný brzký vegetační klid činí cibuloviny tolik atraktivní a vzácnou složkou středoevropské květeny.

Sněženka - Galanthus nivalis
Naše domácí květina, vykvétá jako jedna vůbec z prvních na jaře, často ještě pod sněhem. Bílé kvítky má velké asi 2 cm. Klade jen skromné nároky na stanoviště, dobře se jí daří v kypré humózní půdě pod listnatými stromy, kde je na jaře dostatek vláhy. V takovém prostředí se nejsnadněji množí. Jedna cibulka vytvoří za několik let velký trs sněženek. Po odkvětu brzy zatahuje.

Bledule jarní - Leucojum vernum

Krokusy

Jedna z nejznámějších jarních cibulovin vyžaduje polostín a vlhčí stanoviště. Jedině pak vytvoří husté porosty plné krásných květů. Kvítky jsou asi 2 cm velké, bílé se zelenými skvrnami na špičkách květních plátků. Uspořádání kvítků je po jednom nebo dvou na lodyhách, vykvétají v březnu až dubnu. Celá rostlina dosahuje výšky do 20 cm.

Ladoňka sibiřská - Scilla sibirica
Ladoňka je jednou z nejpěstovanějších drobných cibulovin. Dosahuje výšky maximálně 20 cm. Vykvétá v březnu převislými, zvonkovitými, jasně modrými květy. V některých případech jsou květy také bílé. Nejlépe se jí daří v lehčích půdách na slunných stanovištích. V dobrých podmínkách vytvoří samovýsevem celé porosty, efektní zejména na skalkách nebo v podrostu vyšších dřevin

Narcis - Narcissus
Vytváří obvykle shluk cibulí, z nichž vyrůstá několik úzkých listů a dutý stvol, zakončený jedním nebo více květy v mnoha barevných provedeních s různým uspořádáním květu. Plnokvěté i jednoduché květy mohou být bílé, smetanové, žluté, ale také oranžové barvy. Kvetou od března do května. Narcisy žádají výsluní a propustnou půdu, bohatě vyhnojenou kompostem. Vysazujeme je v srpnu a v září vždy na 3 - 4 roky.