Domov je místo, kam se můžeš kdykoliv vrátit, kde tě pokaždé přivítají s otevřenou náručí, kde tě nebude nikdo soudit, kde se můžeš vyplakat. Domov je místo, kde se sny stávají skutečností.
Pnoucí růže jsou dobře rostlé, ale dají se pěstovat i na malé zahradě. Jejich výška i šířka může být usměrněna díky ohebnosti výhonků.
Popínavá růže nádherně kvete a voní
Tyto dlouhé vzpřímené nebo naopak plazivé výhony vyzývají k hrám. Můžete je proplétat skrz oblouky, vytvořit z nich rozkvetlý baldachýn nad zahradní lavičkou.
Nechte je překonávat zdi, na kterých rády rozprostírají své výhonky, aby dopřály svým květům dostatek tepla ze slunečních paprsků. Některé pnoucí růže mají tuhé výhonky, ze kterých se dají vytvářet pyramidy nebo rozkvetlé altánky. Naopak ty s těmi poddajnými dlouhými šlahouny můžete vysadit ke koruně zdi a nechat je volně splývat tak, aby v době kvetení vytvářely kaskádu květů.
Pnoucí růže Kordes Ideální umístění pnoucích růží je jihovýchodní nebo jihozápadní směr tak, aby byly chráněny před větrem a úpalem slunce vrcholného léta. Barvy květů zvláště vyniknou v teplém světle zapadajícího slunce.
Co vlastně naše babičky v zahrádkách u chaloupky pěstovaly? Byly to především růže, a to keřovité botanické druhy, šeřík, tradiční trvalky, jako jsou pivoňka, srdcovka, plamenka nebo stračka, z dvouletek fiala a chejr vonný, pak jarní krásky z rodu cibulnatých a hlíznatých rostlin a také pestrá náruč letniček. Keře u plotu i u zdi Snad v každé zahrádce příjemně voněly růže stolisté. Tato „stolístka" je vysoká až 2 m, větve má vzpřímené, otrněné, květy velké, plné, bílé až růžové. Byly pěstovány i plnokvěté formy dalších druhů, například růže damascénské, růže bílé nebo galské. Naše prababičky neznaly, co je to přikrývání růží na zimu, neboť všechny tyto staré, jen jednou kvetoucí růže vynikaly odolností vůči mrazu. Teprve později, když se začaly pěstovat čajohybridy a polyantky, bylo přikrývání keříků na zimu zcela nevyhnutelné.
Oblibě našich předků se těšil i krásně vonící šeřík obecný, a proto nechyběl před okny žádné chaloupky. Jeho velkým milovníkem byl i romantický básník Karel Hynek Mácha. Šeřík se nejvíce rozšířil do zahrad v 18. století, ale teprve od poloviny 19. století se začal šlechtit a výsledkem byly odrůdy s nádhernými bohatými květy.
V některých venkovských zahradách kvetla i kalina obecná, zejména její plnokvětá forma. Bílé koule jejích kvítků a laločnaté listy jsou neobyčejně zajímavé. Kalina byla oblíbená právě u Slovanů, jejími květy se zdobili svatebčané. Pro své chutné plody našly v zahrádkách vždy své místo také keře rybízu a angreštu.
Hodně chalup mělo na štítu víno - vinná réva jako se pne po části stěny a okapu na fotografii...dobře to je vidět při zvětšení.
Doporučení: Originální fotografie prohlédněte ve zvětšení (klik do fotografie)
