Ptačí rok a Jaro. Vivaldi. V části Jaro slyšíme zpěv ptáků, bublání potůčku, hromy a blesky jarní bouře, šumění stromů a dudy pastýře, který hraje tančícím nymfám.

Eastern Kingbird

Ptačí rok:  | Zimní hosté | Přezimující druhy | Jarní přílet | Hnízdění |
březen - začíná hlavní období jarního příletu
duben - pokračuje jarní přílet
- přes naše území protahují bahňáci
květen - vracejí se poslední opozdilci (ťuhýk obecný, rorýs)
- mnoho ptáků vyvádí mláďata
červen - mláďata odrůstají a osamostatňují se
- z neposečených luk se večer a v noci ozývá chřástal polní
červenec - z obilných lánů jsou slyšet křepelky
- na hnízdech čápů bílých již mláďata stojí a dobře se počítají
srpen - po vyhnízdění se některé druhy ptáků začínají "potulovat" po krajině
září - v lesích se na zimu sdružují sýkory, šoupálek, brhlík, strakapoud
- hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků)
říjen - hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků)
- objevují se zimní hosté (hejna kvíčal, havranů)
listopad - je vhodné nachystat budky (přes zimu "splynou" s okolím)
prosinec - v závislosti na počasí můžeme sypat do krmítka
- pro začínající zájemce o ptactvo dobrý začátek k rozpoznávání druhů (krmítko, nezamrzající řeky ve městech)
leden - na potocích hledají za největších mrazů ledňáčci a skorci "volnou vodu"
únor - první návraty po zimě (skřivan, špaček)
- ptáci začínají zpívat...

Přichází jaro a bujný národ ptačí
radostným zpěvem je zdraví.
Potůčků průzračných hraví
ve vlnkách skřítci se rozskotačí.

Tu náhle temný zaduní hlas,
hromy a blesky se jaro hlásí.
Ptáčkové nedbají na počasí,
sotva se rozjasní, zpívají zas.

Louka háv květnatý odívá,
lahodně šumí to ve větvích.
Pastýř se ze spánku usmívá.

A když se probudí, hle, nový div,
k tanečku nymf při dudách zazpívá,
a všude rozléhá se jarní smích.

Úpravu první věty koncertu Jaro můžeme hrát dvojím způsobem. Buď použijeme
 pouze party naší úpravy, která je zkrácenou verzí, nebo se po poslechu nahrávky pokusíme zahrát větu koncertu celou. Nebude to tak obtížné, jak by se mohlo zdát. První věta má totiž formu podobnou rondu – v průběhu skladby se díl B , který je v partituře označen se několikrát vrací. Takovým instrumentálním „návratům“ se ve starší hudbě říká ritornel (z italského ritornare – navracet se).

Ve skladbě Jaro

líčí Antonio Vivaldi, co se děje v jarní přírodě. Party sólových houslí jsou však natolik obtížné, že si pomůžeme jinak.
Podle vlastní fantazie napodobíme:
 ....cvrlikání, štěbetání, zpěv ptáků a kukání kukačky (na malé tercii), a to třeba pískáním, zpěvem, hrou na zobcovou flétnu nebo zvonkohru (oporou nám budou tóny tónického kvintakordu)
 ....bublání vody v jarních potůčcích
 ....jarní bouřku s hřměním a blesky zkusíme vytvořit pomocí plechu, činelů, tympánů či trianglu
Antonio Vivaldi jistě netušil, že ještě téměř po třech staletích bude
jedním z nejznámějších skladatelů hudebních dějin. Autora části Jaro z jeho koncertů pro housle Čtvero ročních dob (1724) uhádne každý už po zaznění několika prvních taktů. V čem asi je kouzlo věčného mládí této hudby? Už před Vivaldim se skladatelé pokoušeli napodobovat zvuky odposlouchané z přírody. Některé nástroje se k tomu obzvláště hodily: hluboké dechové nástroje dokáží bručet jako medvěd, housle mňoukat jako kočka, ale také třeba kvílet jako meluzína v komíně.
V období baroka, v němž tvořil Vivaldi, dokonce vznikla celá teorie, podle které měly každá tónina a každá skupina tónů podle svého melodického a rytmického uspořádání zvláštní význam, vyjadřovaly
nějaký „afekt“, dokázaly vyprávět radostně či smutně a dokonce takové pocity vyvolávat. Skladatelům pomohla také vylepšení ve stavbě hudebních nástrojů a nové možnosti techniky hry zase vyvolaly soutěživost mezi virtuózy a skladateli, kdo těchto možností dokáže nejefektněji využít.
Vivaldi pocházel z Benátek. Stal se knězem, pravděpodobně kvůli astmatickému onemocnění však nemohl sloužit mše. Téměř až do konce života pak byl učitelem hudby v benátském dívčím sirotčinci

Ospedale della Pieta a pro orchestr tohoto ústavu také vznikla většina Vivaldiho skladeb. Roku 1711 vyšla jeho první sbírka houslových koncertů L’estro armonico, pro kterou se v češtině vžil název Harmonický vrtoch („nápad“ nebo „vnuknutí“), která se okamžitě stala hitem. Následovaly obrovské úspěchy Vivaldiho oper, které se brzy dostaly i do Čech. Jeho nejznámější dílo, koncerty pro housle sólo, orchestr a basso continuo Čtvero ročních dob (Le quattro stagioni), jsou součástí sbírky op. 8, Pokusů harmonických a melodických(Il cimento dell’armonia e dell’ invenzione). Patří k nim krátké sonety, kterými dal skladatel na srozuměnou, co ve skladbě znázorňuje. Ty jsou zároveň vodítkem pro posluchače.
V části Jaro slyšíme zpěv ptáků, bublání potůčku, hromy a blesky jarní bouře, šumění stromů a dudy pastýře, který hraje tančícím nymfám. 
Pro krásný poslech skladby od     Vivaldiho část Jaro jděte sem...