 |
| Rybářská siesta na lodičce je také inventura času |
 |
| Prosluněné nedělní ráno...bez exkrementů |
Pes už stihl, po vzoru detektivů z kriminálek Miami a Las Vegas, nalézt spoustu míst činu. Vrozeným laboratorním přístrojem zvaným čumák objevil, rozebral a identifikoval původce všech nalezených pozůstatků činnosti střevní mikroflóry, zatímco já, ještě neprobuzen, do jednoho ukázkového hovna šlápl.
Což mě přinutilo k zamyšlení se nad stavem Česka, ekonomiky a vůbec. Nemohla mi uniknout všeobecná nasranost lidí, kteří se nikdy neměli lépe. A říkám si, zda se nejedná o nějaký ještě neobjevený základní zákon Vesmíru. Formuloval bych ho asi takto: Čím lépe se mám, tím hůř se cítím.
Jde o zjevnou blbost, ale občasné zapnutí televizního přijímače dává myšlence neotřesitelnou podporu. Pokud zmíněný zákon platí, jsou lidé evidentně evolučním omylem. Slepou cestou. Kromě mé maličkosti.
Cestou zpět ze psí procházky jsem ti totiž udělal malou inventuru. V duchu jsem si vyjmenoval všechny důvody, proč jsem šťastný muž. Sečtělého člověka asi nepřekvapí, že jsem jich našel přesně čtyřicetdva.
Vyjmenuji prvních deset. Prosluněné nedělní ráno. Rozmražená krůtí prsa na kuchyňské lince slibující nepřekonatelný kulinářský zážitek. Milující manželka, kterou po ránu výjimečně nebolí hlava. Funkční internetové připojení. Dvě chlazená dopolední piva. Včelky radostně vyzobávající nektar z miniaturních květů přísavníku tříprstého. Přerostlá máta čekající na osvěžující koupel v bílém kubánském rumu. Tři zdravé vnučky. Asi patnáct zdravých a dupajících králíků, z toho jeden zarostlý hippies. Je mi jedno, jaká je vláda.
Poučení? Pochopit, že jsem šťastný, znamená čas od času šlápnout do hovna.
Plaváček
