I šípková růže se stala červenými plody na pozadí do údolí |
Stará hrušeň
S větvemi nad střechou patřila ta stará hrušeň k mému dětství. A byla také
barometrem ročních období. Ráno jsem hned věděl pohledem z postele
jak je venku, jak se vítr točil a jak vál, jak se lesklo listí smáčené kapkami
dešťů. Také, jak po závanu větrů se za oknem bíle zachumelilo květy před tím, než přišel čas. Kdy bzukot doprovázel včelí hodokvas jak v nějaké obrovské výrobně sladkostí a pochoutek.
barometrem ročních období. Ráno jsem hned věděl pohledem z postele
jak je venku, jak se vítr točil a jak vál, jak se lesklo listí smáčené kapkami
dešťů. Také, jak po závanu větrů se za oknem bíle zachumelilo květy před tím, než přišel čas. Kdy bzukot doprovázel včelí hodokvas jak v nějaké obrovské výrobně sladkostí a pochoutek.
Spadlé hrušky. Střecha, jako odrážecí můstek pro padající hrušky, jež
končily na zemi jak naservírované na velikém talíři. A nový signál pro vosí
hmyz a zbarvené motýlí krasavce již od pohledu. Admirálové, paví oka, babočky, snad i perleťovec se sem vešel. Všichni. A v zimě!? To jsem nosil
po kapsách hruškovou vůni. V křížalách z mé staré hrušně …Když ji pak, strašlivý blesk rozpůlil, patřila stejně a natrvalo k domovu. To vím jistě.
končily na zemi jak naservírované na velikém talíři. A nový signál pro vosí
hmyz a zbarvené motýlí krasavce již od pohledu. Admirálové, paví oka, babočky, snad i perleťovec se sem vešel. Všichni. A v zimě!? To jsem nosil
po kapsách hruškovou vůni. V křížalách z mé staré hrušně …Když ji pak, strašlivý blesk rozpůlil, patřila stejně a natrvalo k domovu. To vím jistě.
Ze sbírka Petra Flejberka „Návraty“