Zvonohlík zahradní |
Po stranách hlavy sahá dlouhý světlý nadoční proužek na světlý krk a lemuje tmavší tváře se světlou skvrnou uprostřed. Temeno, pláštík, hřbet, břicho a boky jsou vždy hustě podélně čárkované. Křídla s úzkou křídelní páskou a vykrojený ocas jsou černohnědé.
Kostřec je světlý, u samce jasně žlutý, u samice matněji zelenožlutý. Samec má čelo, kresbu na tvářích, strany krku a hruď jasně citronově žluté, u samice jsou tyto části těla světleji žlutobílé a skvrnitost na spodině těla začíná už od hrdla.
V dubnu začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště v remízkách, alejích, stromových porostech u řek a rybníků i na okrajích lesů. Rádi vyhledávají zahrady, sady, parky a hřbitovy.
V dubnu začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště v remízkách, alejích, stromových porostech u řek a rybníků i na okrajích lesů. Rádi vyhledávají zahrady, sady, parky a hřbitovy.
Hnízdí od května do července 2x do roka. Úhledné hnízdo staví samička na stromě či keři. Splétá je z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníku (chybí mech). Okraj hnízda je obložen blátem. Hnízdní kotlinku vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na 3-5 drobných, namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami a vlasovými čárkami sedí hlavně samice za občasné pomoci samce.
Mladé krmí oba rodiče, jejich trus však na rozdíl od jiných pěvců nepolykají ani neodnášejí a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků.
Potrava kterou sbírají hlavně ze země se skládá ze semen plevelů a kulturních rostlin, jejich zelených částí a hmyzu.