 |
| Bezinky |
Bez černý (Sambucus nigra L.)
Příprava čaje
2 čajové lžičky květu černého bezu dáme do šálku a zalijeme vařící vodou. Nemusíme doslazovat, protože čaj má přirozeně nasládlou chuť.
Chladný čaj – žaludeční nevolnost. kolika a střevní kolika, žaludeční křeče,plynatost, podrážděný žlučník a kolika, migrény, bolestivá mentruace
Vlažný odvar (var 2 min) – neslazený na zácpu, vysoký tlak,močopudný, prostata, vodnatelnost, ledvinové kameny, kloktadlo (je silnější než heřmánek - krvácení z dásně po vytržení zubu, afty, zánět dásně).
Teplý odvar – chrapot, bolest v krku, obtížné kašlání, afty.
Listy (nálev) – dodávají vápník, stejně jako sedmikráska
Bezinkový ocet: na unavené svaly po námaze 1 – 2 květenství naložit do 1 l klasického octa, nechat stát po 14 dní na sluníčku mezi 11 a 12 hod.
Recept na výborný med: Velkou hrst bezinkového květu, 1 litr vody, 1 rozkrájený citrón (kůru omýt octem). Vaříme 10 minut, necháme 24 hodin ustát, přecedíme, přidáme 1,5 kg cukru krystalu a na mírném ohni přes 1 hodinu vaříme. Pro chuť můžeme přidat i pomeranč (kůru omýt octem). Do sklenic dáváme teplé.
Recept na sirup z květu: 2 litry převařené vody + 40 květů černého bezu neopraného, 24 hodin vyluhovat. Přidá se 5 dkg kyseliny citrónové + celý citrón (kůru omýt octem) nakrájet na kolečka. Nechá se 24 hodin vyluhovat. Přecedit přes síto, přidat 2,5 kg cukru - zahřát, nevařit! Použití: 2 velké lžíce do 2 dcl vody, 2 x denně.
Recept na sirup z plodů: Na 1 kg vylisované šťávy 1 litr vody a 1 - 1,5 kg cukru. Přidat špetku kyseliny citrónové, citrón (kůru omýt octem). Zahřát, mírně povařit, zcedit do sklenic. Pokud chcete mít projímadlo, nevařit. Vařením se zmenšuje projímavý účinek. Použití: 1 velkou lžíci do 2 dcl vody nebo čaje, 2 x denně.
Bez černý je keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše. Kvete od května do začátku července. Drobné až nepříjemně vonící květy jsou nažloutle zabarveny. Také kůra a list šíří zápach, odtud i nepříliš lichotivý lidový název „bez smradlavý“, nebo dokonce „smradinky“. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství. Plody - bezinky mají v průměru 6 mm a jsou barvy fialové až černé.
Bez se vyskytuje především na pustých a neošetřovaných místech. Setkáme se s ním u venkovských chalup, v pustých zahradách, zbořeništích, skládkách, lesích a loukách.
 |
| Kocourek perský |
Jak se používá v tradiční medicíně....
Ačkoli nevyniká ani krásou, ani vůní, požíval mezi lidmi vždy veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví:
"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Byl dokonce nazýván selskou lékárnou.
Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Dnes si vysazování bezu kolem stavení vysvětlujeme mnohem prozaičtěji -- zápach, který bez šíří, odpuzuje hmyzí škůdce a myši.
Dnes: Používá se jak vnitřně tak zevně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu).
Vnitřně: Květ černého bezu je vynikající potopudnou rostlinou. Má též účinky močopudné a příznivě působí na cévy. Jeho spektrum použití je široké, ale nejčastěji se používá k léčbě kašle (podporuje vykašlávání). Plody působí jako prostředek proti bolesti (léčba migrény nebo zánětu trojklanného nervu). Mají i protizánětlivý účinek, slabý projímavý účinek a mírně snižují krevní tlak.
Zevně: List bezu černého lze použít k léčbě revmatizmu, kdy se bolavé klouby zabalí do čerstvých listů. List ve formě čaje čistí pokožku a je součástí čajů k léčbě akné.
Bezinky můžeme usušit a pak z nich připravit odvar, ale mnohem účinnější je šťáva z čerstvých plodů. Tato tekutina může mít své kouzlo i pro ty, kteří přírodní medicíně příliš neholdují, neboť se doporučuje ke šťávě z bezinek (převařené) přidat vodku nebo brandy a to v poměru 1:5. Jinak se plody bezu používají v kuchyni k přípravě celé řady pochutin, nejznámější je bezinkové víno našich babiček. Bez se často kombinuje s ostatními léčivými rostlinami, zejména když se jedná o expektorační směsi (čajové směsi usnadňující odkašlávání) -- nejčastěji s lipovým květem, diviznovým květem nebo proskurníkovým kořenem.
