 |
| Meduňka lékařská |
Sbírá se list (Folium melissae), častěji nať (Herba melissae). Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C.
Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic.
Působí zejména jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak. Podle J.A.Zentricha rovněž posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. Nálev se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky.
MEDUŇKA V ČESKÉM HERBÁŘI Z ROKU 1899:
Meduňka (Melissa), a sice lékařská (M. officinalis). Kořen mnoholetý, lodyha přímá 1—2 st. vysoká, čtyřhranná, větevnatá, košatá, listy řapíkaté, vejčité, kvítky modré, žlutavé, bílé neb růžově naběhlé. Roste v Evropě jižní a též střední; kvete v červenci až do září. Má vůni příjemnou, citronovou; pěstuje se v zahradách. Obsahuje mnoho oleje; ode dávna se potřebovala za lék, zvláště proti neduhům sleziny a materníku; rozčiluje krev, dráždí čivy a zvyšuje činnost kožní. Odporučuje se proti závrati, melancholii, tlučení srdce, křečím a nepořádku v čmýře. Obyčejně užívá se jako odvar nebo thé — asi 8—-16 gr. nati na několik šálků.
Aqua melissae composita, karmelitské kapky, užívají se po 4—8—11 grm. při neduzích žaludku, čiv, kolice, dávení a j.
Líh melisový užívá se uvnitř i zevně k natírání (mazání). Nať potřebuje se na obkladky — přidati lze heřmánek, puškvorec a j., za prostředek při zánětech; rozhání mírně.
Listy trháme po celou sezónu. Čerstvé je uplatníme do pomazánek, na vařené brambory, k jahodám se šlehačkou a k masu, zejména jehněčímu. Tvoří nedílnou součást kubánského nápoje mojito. V létě z nich připravíme osvěžující ledovou vodu s citronem.
